Proč každý z nás vidí něco jiného

Možná už jste viděli tuto fotku. V posledních nedávně době kolovala po celém internetu:

Je na ní Elon Musk, který zdánlivě dělá velmi typické nacistické hajlování.

Tato fotka, stejně jako spousta věcí v poslední době, rozděluje lidi po celém světě na dva vyostřené tábory.

První strana, v tomto případě spíše ta levicová, má jasno. Musk se konečně odhalil. Je to jasné – nacistický pozdrav. Měli jsme o něm pravdu.

Druhá strana se dívá na přesně tu samou fotku, ale vidí to úplně jinak.

Většina lidí, kteří jsou v tomto případě spíše na politické pravici, přidávají k fotce kontext z videa. Elon prý pouze svým specificky autistickým způsobem zdraví a děkuje lidem v publiku, přičemž říká „moje srdce je s vámi“.

Vidí v tom jen další hoax levicově ovládaných mainstreamových médií. Jejichž strategie je prý označovat každého, kdo s nimi nesouhlasí, jako nacistu, rasistu nebo nějakou jinou negativní nálepkou, která je zrovna napadne.

Mým cílem zde ale není hledat, kde je pravda. Jako většina lidí na tuto situaci svůj názor mám, ale asi není tak objektivní a pravdivý, jak si já sám myslím. A vysvětlím vám proč…

První otázka: Jak se můžou stovky milionů lidí podívat na přesně tu samou fotku a dojít k úplně opačným názorům?

Snad žijeme ve společné realitě, ne? Všichni přece koukáme na to samé.

A obě strany i říkají to samé:

Iluze objektivní reality

My lidé jsme vyvinutí tak, abysme své vnímání světa vnímali jako objektivní realitu. Neurovědci a psychologové však už dlouhou dobu znají pravdu. Své vnímání a interpretaci faktů si vytváříme sami a tím si tady i vytváříme vlastní unikátní realitu.

Jak můžou dva lidé vnímat tu samou fotku úplně jinak? Abysme pochopili, co se zde děje, je důležité vzít v potaz jednu věc.

Nemám to podložené objektivními daty, ale klidně bych se s kýmkoliv vsadil o jednu věc: kdybysme vzali všechny lidi, kteří si myslí, že Elon opravdu záměrně udělal nacistické hajlování, zjistili bychom, že drtivá většina z nich Elona neměla ráda už předtím, než viděli tuto fotku.

A stejně tak kdybysme vzali všechny lidi, kteří si myslí, že Elon jen udělal trochu divný pohyb a mainstreamová média na to za něho neférově útočí, zjistili bychom, že drtivá většina z nich rovněž Elona podporovala už dávno před fotkou.

Je jednoduché vysvětlení, které je téměř určitě součástí pravdy, a to je tzv. tribalismus. Neboli tendence lidí ve skupině opakovat to, co říká skupina a co považuje za pravdu.

Protože většina lidí nejen že opakuje narativy svého kmene, své skupiny, ale opravdu jim i věří. Je potřeba nepodceňovat fakt, že dva lidé se mohou dívat na stejnou fotku a nejen si myslet něco jiného, ale dokonce i vidět něco jiného. A obě strany si k tomu přisadí vlastní kontext.

Levice bude poukazovat na to, že Elon podporuje německou politickou stranu AfD, kterou tato levice sama považuje za neonacisty.

Pravice to okamžitě vyvrátí s tím, že označení AfD za neonacistickou stranu je čistá fabrikace ze strany levice, a naopak budou poukazovat na Elonovu podporu Izraele a spoustu jeho židovských přátel a kolegů. Obě strany by se o tom mohly hádat do nekonečna.

Mohli by analyzovat Elonův pozdrav z dvaceti možných úhlů, porovnávat s dvaceti záznamy z nacistických shromáždění. Obě strany dokážou nekonečně dodávat kontext a důkazy, které je utvrzují v jejich pravdě.

A to se děje. A k ničemu to nevede. Na konci této rádoby debaty budou jenom obě strany více utvrzeny ve svých názorech, tak jak to bývá vždycky.

Existuje hodně důvodů, včetně už zmíněného tribalismu. Ale i to je jen povrchová část vysvětlení na sociologické úrovni. Můžeme ale jít ještě hlouběji na individuální a psychologickou úroveň…

Hlavní tvořitel naší reality

To, co nejvíce ovlivňuje naše vnímání reality, jsou naše emoce. Naše emoce naši realitu ovlivňují mnohem víc, než si drtivá většina z nás myslí.

Emoce a jejich vliv na naše vnímání

Selektivní pozornost: Zaměřujeme se na informace odpovídající našemu aktuálnímu emocionálnímu stavu. Například, pokud jsme na někoho naštvaní, všímáme si hlavně věcí, které tuto emoci podporují.
Potvrzovací zkreslení: Hledáme a upřednostňujeme informace potvrzující naše přesvědčení, zatímco protichůdné ignorujeme.
Paměť: Emocionálně silné události si pamatujeme intenzivněji, často zkreslené emocemi, které jsme tehdy cítili.
Logika vs. emoce: Silné emoce mohou narušit schopnost kritického myšlení a vést k zaujatým rozhodnutím.
Emoční nákaza: Přijímáme emoce lidí kolem nás, což dále ovlivňuje naše vnímání.
Emocionální vazby: Naše loajalita k určité skupině, hodnotám nebo lidem filtruje, jak interpretujeme jejich činy a slova.

Praktický příklad:

Při analýze Muskova gesta, které někteří interpretovali jako nacistický pozdrav, emoce hrají klíčovou roli. Kdo má k Muskovi negativní vztah, bude mít tendenci vidět v gestu potvrzení svých obav nebo nenávisti. Naopak, kdo ho podporuje, bude hledat vysvětlení, které jeho gesto odlišuje od jakéhokoli negativního významu.

V čem je tohle důležité pro náš osobní život?

Ano, většina z vás si uvědomuje, že ovládat své emoce nám může pomoci lépe a objektivněji chápat politickou realitu v našem světě a možná se i vyhnout pár zdlouhavým a hloupým internetovým debatám. Co je podle mě ale ještě mnohem důležitější pro nás samotné, je fakt, že emoce úplně stejně ovlivňují naše vnímání reality v osobním životě.

A nejvíce se to projevuje v našich vztazích. Čím bližší vztah, tím horší to obvykle bývá. Pro většinu z nás vznikají ty nejčastější konflikty přesně tam, kde bychom chtěli největší klid – v našich partnerských vztazích.

Většina párů se hádají často a často dokonce i pořád o těch samých věcech dokola:

Partnerka mě nerespektuje. Vůbec si necení všeho, co pro ně dělám. Absolutně kašle na mé potřeby fyzické intimity a sexu. Pořád mě kritizuje a nikdy mě nenechá na pokoji.
Mám pocit, že mě partner nemiluje. Kdykoliv mu něco říkám, zdá se, že mě nikdy pořádně neposlouchá. Pořád mu vysvětluji, že s ním nedokážu mít sex, když jsem ve stresu, a když na ni jsme emočně napojeni.

Atd., atd… na 20 způsobů. Jsou z toho různé variace hádek, které se v různých podobách budou opakovat, až do rozvodu nebo do konce dlouhého a nespokojeného života. A oba si stěžují na to samé: „On/ona mě vůbec nechápe!“

A ani nikdy nebude, pokud se nezmění něco uvnitř. Oba na váš problém koukáte brýlemi zabarvenými vašemi emocemi a jste tedy často kompletně přesvědčení, že ten druhý vám křivdí. Že problém je v nich, a až on/ona pochopí, že já mám pravdu, tak se změní a všechno bude dobré.

Zde je snímek z mé přednášky o emocích a traumatech z dětství. Je tam jednoduše vyjádřen důležitý fakt – emoční centra mozku jako je amygdala mají moc doslova vypínat náš čelní mozkový lalok:

Jinými slovy – silné emoce, obzvláště ty negativni doslova vypínaji naše racionální přemýšlení.

Spousta z vás, kteří tohle čtete, už dostali desítky nebo stovky rad, četli jste knížky, články, možná jste dokonce šli i na nějaké workshopy. Máte všemožné návody, co ve vztahu dělat, jak se zachovat, jak dobře komunikovat s partnerem atd.

Ale změny jsou často malé nebo jen dočasné. Je to proto, že je jedno, co jste se naučili, co jste si načetli, co vaše hlava absorbovala. Jakmile zase on nebo ona udělá tu věc, bude to jak na tom obrázku – ovládnou vás vaše emoce.

Naštvete se nebo se rozbrečíte a uděláte přesně to samé, co jste udělali vždycky. A váš partner na to bude reagovat přesně tím, čímž reagoval vždycky.

A tak to může jít do nekonečna.

Co s tím dělat?

Jděte k jádru věci. Nesnažte se změnit emoce skrze hlavu. Změňte hlavu skrze emoce.

Tohle je téma, které by bylo na celý další článek, ale řeknu to tady zkráceně.

Většina negativních emocí, které zažíváte jako dospělí, obzvláště ty ve vztahu, nepochází z té vztahové situace. Pochází z vašeho dětství. A vaše vztahové problémy se stávají jen spouštěčem pro tyhle hluboké nezpracované emoce. Proto jsou tak silné a proto je nedokážete ovládnout – ovládají ony vás.

Například:

Muži se často stahují a uzavírají do sebe, protože jejich matka jim nikdy nedala dostatečné ocenění a podporu nebo naopak měla jen požadavky a kritiku.
Ženy jsou často ve vztahu úzkostné a mají neustálý pocit nedostatku lásky a pozornosti, protože táta tam pro ně v dětství nikdy pořádně nebyl.

To jsou jenom dva příklady typických deprivačních traumat z dětství. Těch verzí může být stovky a ne vždy je to o rodičích. Každopádně jsou to věci, které si táhneme a které budou ovlivňovat nás a naše vztahy. Dokud s tím něco neuděláte.

Tak tohle je „konec“ článku. Pokud jste tu jen ze zvědavosti, přišli jste si o tom informovat, tak vám tohle bude stačit.

Pokud ale máte pocit, že negativní emoce ovládají váš život a vaše vztahy, a zároveň už toho máte dost a chcete s tím něco dělat, přečtěte si zbytek…

Jak změnit emoce

Jeden z nejefektivnějších způsobů, jak změnit své emoce, je terapie. Psychoterapeutických a terapeutických metod je hodně. Ani já je všechny neznám, ale můžu vám dát příklad té, která pomohla mně a kterou já pomáhám svým klientům.

Metoda EFT je někdy až směšně jednoduchá. V krátkosti funguje tak, že když se pouze zaměřujeme na negativní emoce, které máme, a ťukáme na specifické akupresurní body na našem těle, ty emoce se mohou uvolňovat. A uvolňovat nejen v danou chvíli, ale i dlouhodobě.

Co víc, s EFT můžeme uvolnit i emoce u jakýchkoliv negativních vzpomínek z vašeho života a z vašeho dětství. A kdykoliv uvolníme negativní emoce ze vzpomínek z vašeho dětství, ty negativní emoce se uvolní i pro váš aktuální život a vaše aktuální vztahy. A zůstane to tak dlouhodobě.

Už po pár měsících může být vaše sebevědomí větší, vaše vztahy zdravější a váš život lehčí.

Pokud vás zajímá více, neváhejte mě kontaktovat a zjistit, jestli je EFT terapie pro vás.